Lukáš 16:1
Také svým učedníkům říkal: ,,Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, o němž se mu doneslo, že rozhazuje jeho jmění.
Dal si ho zavolat a řekl mu: ‘Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcování, neboť nadále už mé jmění spravovat nemůžeš.’
Správce si sám u sebe řekl: ‘Co si počnu, když mi pán odnímá správcovství? Kopat? Na to nemám sílu. Žebrat? To bych se styděl…
Ach! Vím, co udělám, aby se našli, až budu zbaven správcovství, lidé, kteří by mě k sobě přijali.’
Jednoho po druhém si dal zavolat dlužníky svého pána a prvnímu řekl: ‘ Kolik mému pánovi dlužíš?’
‘Sto soudků oleje,’ řekl mu. On mu řekl: ‘Vezmi svůj úpis, posaď se a rychle napiš padesát.’
Pak řekl druhému: ‘A kolik dlužíš ty?’ – ‘Sto korců pšenice,’ řekl. On mu řekl: ‘Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.’
A pán pochválil toho nepoctivého správce, že si počínal prozíravě. Synové tohoto světa jsou totiž vůči lidem svého druhu prozíravější
než synové světla.
V Palestině Ježíšovy doby se trpěl zvyk, podle něhož měl správce právo povolovat půjčky z majetku svého pána, a protože jinak nedostával žádný plat, odškodňovat se tím, že na úpisu zvyšoval úhrn půjčky, aby pak při splacení dluhu využil rozdílu s tím, že přebytek představoval jeho vlastní zisk. V našem případě nepochybně ve skutečnosti půjčil pouze padesát soudků oleje a osmdesát korců pšenice: když úpis převedl na tuto skutečnou výši, připravil se jenom o zisk, který si napočítal předtím a který ve skutečnosti byl lichvářský. Jeho „nepoctivost“, v. 8, tedy nespočívá ve snížení úpisů, jímž ve skutečnosti pouze obětoval svůj bezprostřední zisk a uskutečnil obratný manévr, za nějž ho jeho pán může pochválit, ale spíš v předchozích zpronevěrách, které byly pohnutkou, proč byl odvolán.
Nuže, já vám říkám: nepoctivými penězi si získávejte přátele, aby vás jednou, až tamty pominou, přijali do věčných stanů.
Bezpochyby svými vlastními. Peníze jsou nazvány „nepoctivými“ nejen proto, že ten, kdo je má, jich třeba nenabyl počestným způsobem, nýbrž též všeobecněji, protože v původu skoro každého jmění je nějaká nepoctivost.
Kdo je věrný v maličkosti, je věrný rovněž ve velké věci, a kdo je nepoctivý v maličkosti, je nepoctivý rovněž ve velké věci.
Jestliže jste se tedy neukázali věrní, když jde o nepoctivé peníze, kdo vám svěří pravý majetek?
A jestliže jste se neukázali věrní, když jde o cizí majetek, kdo vám dá ten váš?
Rozdíl mezi hmotným bohatstvím, které je vně člověka, a duchovními statky, které smí člověk vlastnit.
Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům: buď bude nenávidět jednoho a milovat druhého, nebo se přimkne k jednomu a pohrdne druhým. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.„
Podobné příspěvky
Příběh Rebeky
Dokonalá
Nemá, kde by hlavu složil