Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ!
Celá píseň Davidova – 2. Samuelova 22
Nepřátelé dnešní doby se nedají tak lehko označit jako v písni Davidově.
Jednoduše můžeme říct, že se jedná o zlo, které působí.
Je to protiproud, který je potřeba překonat.
Bůh je na straně utlačovaných. I utlačovaný musí však rozpoznat, jak čisté srdce má. Pokud je člověk trápen zlem a vrací zlo, pak je mu těžké pomoci.
Tudíž člověk má být bezúhonný v hlubině svého já, až tam vidí Bůh.
I o tom mluví píseň Davidova.
Jemu jsem náležel dokonale, varoval se nepravosti.
Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mé tak, jak jevila se jemu.
Pak je Boží záchrana mocná a není nic, co by Bůh nedokázal vyřešit. On zvedne nejprve člověka samotného a pak dořeší okolnosti.
Hospodin zaburácel z nebe, Nejvyšší vydal svůj hlas.
Vyslal šípy a rozehnal je, blesky je uvedl v zmatek.
Tu se objevila koryta moře, základy světa se obnažily, když Hospodin zaútočil, když zadul svým hněvivým dechem.
Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva.
Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli.
Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral.
Učinil mě volným, ubránil mě, protože si mě oblíbil.
Podobné příspěvky
Opravdová pokora
Vzchopte se, Já jsem přemohl svět
Víš, kdo nemůže být učedníkem Ježíše Krista?