Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ!
Celá píseň Davidova – 2. Samuelova 22
Nepřátelé dnešní doby se nedají tak lehko označit jako v písni Davidově.
Jednoduše můžeme říct, že se jedná o zlo, které působí.
Je to protiproud, který je potřeba překonat.
Bůh je na straně utlačovaných. I utlačovaný musí však rozpoznat, jak čisté srdce má. Pokud je člověk trápen zlem a vrací zlo, pak je mu těžké pomoci.
Tudíž člověk má být bezúhonný v hlubině svého já, až tam vidí Bůh.
I o tom mluví píseň Davidova.
Jemu jsem náležel dokonale, varoval se nepravosti.
Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mé tak, jak jevila se jemu.
Pak je Boží záchrana mocná a není nic, co by Bůh nedokázal vyřešit. On zvedne nejprve člověka samotného a pak dořeší okolnosti.
Hospodin zaburácel z nebe, Nejvyšší vydal svůj hlas.
Vyslal šípy a rozehnal je, blesky je uvedl v zmatek.
Tu se objevila koryta moře, základy světa se obnažily, když Hospodin zaútočil, když zadul svým hněvivým dechem.
Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva.
Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli.
Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral.
Učinil mě volným, ubránil mě, protože si mě oblíbil.
Podobné příspěvky
Jediná rodina v Kristu
Nepomíjející život v evangeliu
Jeden vedoucí – Duch svatý