Přijmout nebo odmítnout

Ty, můj synu Šalomoune, znej Boha svého otce, služ mu nerozděleným srdcem, ochotnou duší, neboť Jahve zkoumá všechna srdce
a proniká veškeré úmysly, jež v nich vytanou.

Paralipomenon 28:9

Hluboko uvnitř podstaty člověka jsou váhy rozhodnutí.
Tyto váhy váží každé ´ano´ nebo ´ne´.
Naše rozhodnutí podléhá přísnému zvažování uvnitř nás.

Problém rozděleného srdce (viz verš výše) znamená i nerozumné zvažování svých rozhodnutí.
V konečné fázi rozhoduje i o našem přijmutí nebo odmítnutí důležitých aspektů našeho života.

Co rozhoduje o tom, zda přijmeme, nebo odmítneme?
Mnohá rozhodnutí můžeme udělat kvůli vůli intelektuální. Ale žádné rozhodnutí nesmí překročit srdce, protože v srdci se skrývá naše podstata a bez ní bychom si jenom „na něco hráli“.

Pokud před námi stojí výzva přijmout podstatu větší než se sami cítíme, např. proto, že nás Bůh volá do postavení, které vyžaduje krok dopředu, není možné opravdově přijímat takové věci sami od sebe. Ta cesta přijetí není přes zvednutí nosu a ujištění sám sebe, že to zvládnu, ale jedině přes požehnání nebe. Největší věci se přijímají na kolenou, přes pokoru před Pánem, který vkládá věci hluboko do srdce. Jen tak můžeme vykročit do nového postavení s vnitřně nerozděleným srdcem a s čistými úmysly.

Vnitřní váhy člověka jsou jemné a schopné odměřit každé pírko. Svatost, s jakou se sluší přistupovat před Pána, zná každou nianci. Přesně tak zkoumá Boží zrak nás. Neochotné srdce přijmout Boží výzvu je ve své podstatě jen „nemocné“. A potřebuje pokorné sklonění se před Pánem, který ho uzdraví a dá cestu bezradnému.

Cesta, po které kráčíme, nesmí být vratká, jinak bude těžké dosáhnout cíle. Namísto toho požehnání nebe číní cestu nejen pevnou, ale i z lidské síly nedosažitelně zvedající se na každém kroku až nadpřirozeně k vyšším cílům. Jen Bůh může naše úsilí nejen zpevnit, ale i znásobit, tak jak si člověk sám svým intelektem nedokáže nikdy propočítat.