Vstup do svatyně

Vstup do svatyně se prováděl s krví a to už za Staré Smlouvy. U těchto obětních obřadů šlo o čistotu, dodržení přesných pravidel a svatost. Oběti měly být nejsvětější (bez kvasu). Obětování mělo různé náležitosti. Ten, kdo nedodržel přesná pravidla, byl v hraničních případech potrestán smrtí. Stejně jako
při přenášení Hospodinovy truhly zemřeli lidé, kteří se jí dotkli.

Jedná se tedy o velkou svatost.
Ne každý mohl vstoupit do svatyně a do blízkosti svatých předmětů.

V Nové Smlouvě vstupuje Ježíš se svojí krví až do nebeské svatyně.
Krev býků a kozlů neměla takovou sílu očistit lid jako krev Krista. Očistil minulé, přítomné i budoucí hříchy. Ježíš prolévá krev na kříži. Proto nikdo nemůže říct, že Bůh je nespravedlivý, protože umírá i za minulé hříchy lidu.

Je vyžadována veliká svatost jak při obětech, tak při vstupu do svatyně.
Opačnou stranou dané věci je upřímnost daru. (Bázeň a svatost – ochota a radost)

David projevuje radost při přenášení truhly do města Davidova. Dodržoval pravidla zacházení s truhlou, ctil Boha a k tomu ještě přidává radost a tanec.
Sám vyznává, že tančil z radosti před Hospodinem. A to ze vší síly.
Hned potom přinesl oběti Bohu, požehnal lidu a rozdal lidem jídlo.

Úctu a bázeň prokazuje i Jan Křitel. V poslušnosti vůči Ježíši vykonává Jeho křest. Poslušnost je jako dodržení pravidel. Ozývá se hlas z nebe, vše bylo vykonáno správně.

Abychom přistoupili k Bohu blíž, přinesli Mu správnou oběť, musíme respektovat Jeho pravidla, pochopit celou škálu důležitých aspektů. To, jak nakonec oběť přinášíme, svědčí o tom, zda před Bohem obstojíme.

Pokud chceme vystoupat výš k Bohu, být Bohu blíž, záleží na opravdovosti našich obětí, respektu vůči Bohu, naší lásky vůči Němu a dalším…

I sama krev ukazuje na vážnost, skutečnost, opravdovost a závažnost věci.