Úryvky z Ozeáš 11:7-12:12
Efraim (Považují se všechna pokolení, jež postupně vzešla z praotců, za jednu jedinou osobu. V souladu s Novým Zákonem se za Boží lid považují Židé stejně jako křesťané) mě obklopuje lží a Izraelův dům klamem.
Ale Juda je ještě Bohu nablízku, Svatému zůstává věrný.
Efraim se krmí větrem, za východním větrem se honí po celý den; Kupí lež na lež a klam na klam: uzavírá se smlouva s Ašurem,
do Egypta se nosí olej.
Jak bych tě mohl opustit, Efraime, Izraeli, vydat tebe? Jak bych s tebou mohl naložit jako s Admou, učinit tě podobným Seboimu (Adma a Seboim jsou dvě z pěti měst Pentapole, která v „elohistické“ tradici zaujímala bezpochyby místo Sodomy a Gomory
v tradici „jahvistické“ )? Srdce se ve mně otřásá, veškeré mé útroby se chvějí.
Nepopustím uzdu svému planoucímu hněvu, nezničím nanovo Efraima, neboť jsem Bůh, a ne člověk, uprostřed tebe jsem já Svatý (Boží svatost se projevuje milosrdenstvím, které odpouští, zatímco člověk obvykle ponechává hněvu volný průchod.)
a nepřijdu v rozlícenosti.
Podobné příspěvky
Povzbuzení služebníkům
Bližší než člověk
Bible a Duch svatý