Jako tráva

Žalm 103:15 Člověk! Jeho dny jsou jako tráva,
jako polní květ rozkvétá;
jen závan po něm přejde a už není,
už nikdy jej nepozná místo, kde býval.

Život uteče jako voda a tam, kde člověk býval, již jsou jiní. Všichni to víme, ale jak málo si to uvědomujeme.

Považujeme za velice důležité to, co se v našich životech děje. Někdy to vypadá až tak, jako bychom byli těmi jedinými. Ale pomíjivost života je veliká.

Všichni víme, že na jednom činu nestojí svět. Ať se nám něco podaří, nebo ne, vůbec to neznamená, že to bude mít následky do budoucna.
I jediný skutek není věčný. I pomíjivost činů je veliká.

Dokonce i to, co bylo dokonale propracováno, může spadnout na jedné chybě.

Nedokonalý svět se projevuje, učíme se v něm chodit, ale i tak nacházíme, že nemá zcela stabilní pravidla.