Josef

Když mu to říkali, Josef plakal.
Tehdy jeho bratři šli a padli před ním se slovy: „Hle, jsme tvoji služebníci!“
Josef jim však řekl: „Nebojte se, cožpak stojím na místě Boha?
Vy jste proti mně zamýšleli zlo; Bůh [to však] zamýšlel k dobrému, aby se stalo, co [se děje] dnes – aby se zachoval život početného lidu.
Již se tedy nebojte, já budu živit vás i vaše děti!“ Tak je utěšoval a mluvil k jejich srdci.

Josef trpěl do 30 let (ačkoliv se dožívá 110) kvůli nenávisti jeho bratří.
Přesto s nimi jedná milosrdně, protože se k němu Bůh velmi dobře zachoval. Po té, co na něj dopustil těžké časy jako zkoušku, mu žehná v podobě vysokého postavení, požehnání jeho synům (na syny Josefa Jákob vložil požehnání patriarchů), moudrosti (výklady snů).

Josef a jeho život ukazuje na nemilosrdnou realitu lidských životů, v kterých mnohdy bývá nespravedlivě rozděleno neštěstí. Ačkoliv za nic nemohl,
jako nejoblíbenější syn otce, sklízí nemilosrdný osud skrze své bratry.
Bůh mu dosvědčuje jeho vznešenost skrze prorocké sny, které mluví o jeho velké budoucnosti.
Josef je příkladem ve správném vyrovnání se s negativním osudem. Ve svém neštěstí nepropadá negaci, ale spoléhá na Boha. Díky tomu se mu stále dobře
vede a směřuje výš, ačkoliv nepřetržitě v područí. Dlouhé roky jeho vytrvalosti jakoby dovršily vzácnost charakteru, když v náhlém momentu je oděn
do vznešených šatů a stává vysoce postaveným. Zvládá i svůj úkol péče o celou zemi a faraonův majetek. Je záchranou i pro svou rodinu a má milosrdný postoj
k těm, kteří ho zradili.