Jsou katastrofy minulosti výzvou i pro nás?

Snad každý kontinent a národ pamatuje katastrofy, které ho zasáhly.
Záplavy, zemětřesení, výbuch sopky, požáry, epidemie se nezdají tak hrozné do chvíle, kdy je neprožíváme sami.
Jsou zaznamenány pohromy týkající se celého světa, jako je potopa v Noemově generaci.
Mnohé z těchto katastrof zachycují špatné generační chování lidí, kteří byli katastrofou postiženi. Dlouho jako by nic nebránilo jejich špatnému chování a zhýřilému životu. Na mnohá varování jako by měli uši zalité voskem. Postupně otupili jak své svědomí, tak i morální návyky. Často se topíme v penězích, vlastních touhách, nevázanosti a neslitovném chování. Jako by neexistovala žádná zábrana pro naše záměry. Život jde směle dál. Jemně sklouzáváme do horších a horších míst dovoleného zla. Zhýralý život jednoho jako by dovoloval žít zhýrale i přátelům a sousedům, kteří jsou kolem. Zlo nezná mezí.

„Volal jsem je, ale neslyšeli. Varoval jsem je, ale nedávali tomu žádnou pozornost.“

A pak přišla katastrofa jako nečekaná nálož kapek zla, které sami vyprodukovali. Už nebylo pomoci. Život se změnil během 24 hodin. Mnohdy skončil. Už bylo pozdě zachránit se.

V šestistém roce Noemova života, v druhém měsíci, sedmnáctého dne toho měsíce, v onom dni vytryskly všechny prameny z velké propasti a otevřela se všechna stavidla v nebeské klenbě.
Po čtyřicet dní a čtyřicet nocí padal na zemi déšť.

Bůh viděl zemi: byla zcela zvrácená, neboť veškeré tělo si vedlo na zemi zvráceně.
Po čtyřicet dní byla na zemi potopa; vod přibývalo a nadnesly archu, která tak byla vyzdvižena nad zemi.
Vody stoupaly a na zemi jich velice přibývalo a archa vyplula na hladinu vod.
Vody stoupaly na zemi stále víc a víc a zakryly i všechny vysoké hory pod celým nebem.
Vody vystoupily o patnáct loket výš, úplně pokryly hory.
Tu zahynulo veškeré tělo, jež se pohybuje na zemi: ptáci, dobytek, divoká zvířata a všechno, co se hemží po zemi, a všichni lidé.
Všechno, co mělo dech života v nozdrách, to znamená vše, co bylo na pevné zemi, zemřelo.
Takto zmizely všechny bytosti, jež byly na povrchu země, od člověka po zvířata, drobné živočichy a nebeské ptáky: byly vyhlazeny ze země a zůstal jen Noe a to, co s ním bylo v arše.