Oddanost

Oddanost je základním předpokladem pro pověření.

Jan 21:15-17

Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“
Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“
Řekl mu: „Pas mé beránky!“
Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“
Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“
Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“
Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“
Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád.
Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“
Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce!

Nejen že trojí vyznání naznačuje závazek (smlouvu, viz Gen 23:7-23) péče o Boží lid, ale také oddanost, kterou Petr Pánovi vyjadřuje. Potažmo Pán ji
od Petra žádá, vidí jeho předpoklad pro ni. Je zajímavé, že právě ten, který ho třikrát zapřel, není v Božích očích odmítán, ale výsadou Pána je rozumět lidské osobnosti.
Nádherou Boží je nevidět v chybě nedostatek a odmítnutí, ale výsadu osobnosti. Ježíš vidí i na nedostatcích pozitiva skrytá uvnitř, potažmo možnost hlubšího závazku žádaný právě našimi nedostatky. Je Boží výsadou vidět hlouběji do jádra problému a najít tam pozitiva? Nebyla to právě Petrova oddanost, která ho vedla
až do míst zrazení Pána? Kdyby netoužil Pána chránit, nikdy by do chyb nedošel. Pán vidí hlouběji, svrchovaně dokáže lidské chyby změnit na dobro a může chyby dopustit v rámci celkové cesty člověka. Mnohdy nechá růst koukol s pšenicí dohromady, protože by snaha o stoprocentní čistotu mohla poškodit dobré semeno. Jeho svrchovanou moudrostí je i to, že dokáže rozeznat, co je skutečně dobré. V daný moment však přichází na člověka hluboká výzva vnitřního odevzdání, vážného odevzdání, v kterém všechny chyby odchází. Výsadou Pána je počkat na ten správný moment, v kterém dává vážnou výzvu, na kterou člověk odpovídá závazkem, který naprosto mění jeho život.

Matouš 26:31-41

Tu jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.‘
Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje.“
Na to mu řekl Petr: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!“
Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“
Petr prohlásil: „I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě.“ Podobně mluvili všichni učedníci.
Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům:
„Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“
Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost.
Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“
Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“
Potom přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“

V tento moment své utrpení Ježíš musí zvládnout sám. Nikdo nemůže říci, že mu učedníci pomohli. Veškerá tíže dopadla na Něj. Jsou to však právě propady učedníků, kteří viděli Pánovo utrpení a svoji neschopnost Mu pomoci, které je vedou později do oddaných obětí. Ježíš byl silným vzorem, Jeho počínání se hluboce podepisuje do těch, kdo si plně uvědomují, co On udělal.

Výsadou Pána je vidět vnitřní připravenost učedníka. Jen On ví, zda je Jeho učedník připraven dát oběť. Doprovází učedníka životní cestou jako dobrý Pastýř
a v chvíli jeho osobní připravenosti mu dá výzvu, která změní jeho život. Ježíš se nedívá na chyby, ale na životní cestu. Mnohé věci bychom označili jako chyby,
ale Ježíš ví o slabosti a ví, proč ještě nejsme schopni unést plné břemeno. Uvědomění vlastních poklesků nás vede k vnitřnímu trápení, vlastní zklamání vede k větší vytříbenosti, je prostředkem ke zlepšení, díky němuž jsme později schopni přijmout výzvu, závazek, smlouvu, kterou svým následným životem již bezchybně splníme. Ježíš rozumí našim chybám, Ježíš rozumí naší životní cestě, dává ale také v pravý čas výzvu, vážnou výzvu, která očekává oddanost a tato oddanost je předpokladem pro pověření.
Tak Bůh chyby mnohonásobně přebíjí svou milostí.