Řekl jsem ti: „ŽIJ!“

Bůh vždy byl a bude ten, kdo přeje člověku život.
On je dárcem života.
On je tím, kdo zachraňuje ty, kteří umírají.
On se zastává těch, které ostatní zavrhli.

Při tvém narození, v den, kdy jsi přišla na svět ti nepřeřízli pupeční šňůru, neumyli tě ve vodě, aby tě očistili, nenatřeli tě solí, nezabalili tě do plenek. Nikdo k tobě neobrátil slitovný pohled, aby ti ze soucitu s tebou něco z toho udělal.
Vzbuzovala jsi nechuť, a tak tě v den tvého narození pohodili na širé pole.

Přešel jsem kolem tebe a viděl tě, jak se zmítáš ve vlastní krvi.
Řekl jsem ti: „Žij!“ A nechal jsem tě růst jako polní trávu.

Vyvinula ses, vyrostla jsi a dospěla jsi do věku na vdávání. Ňadra se ti zpevnila, vlasy ti zhoustly; ale byla jsi úplně nahá.
Tu jsem kolem tebe přešel a uviděl tě. Byl to tvůj čas, čas lásky.
Přetáhl jsem přes tebe cíp svého pláště a přikryl tvou nahotu;
zavázal jsem se přísahou, udělal s tebou úmluvu – výrok Pána Jahva – A BYLA JSI MOJE.

Vykoupal jsem tě ve vodě, smyl jsem z tebe krev, pomazal jsem tě olejem;
dal jsem ti vyšívané šaty, střevíce z jemné kůže, lněnou čelenku a hedvábný plášť.
Ozdobil jsem tě šperky, na zápěstí jsem ti dal náramky a na krk náhrdelník.
Vložil jsem ti kroužek do nosu a náušnice do uší a na hlavu nádhernou korunu.

Byla jsi ozdobena zlatem a stříbrem, oděná v plátně, hedvábí a výšivkách.
Jedla jsi výražkovou mouku, med a olej.
Byla jsi čím dál tím krásnější a dospěla jsi ke královské hodnosti.

Proslula jsi mezi národy svou krásou, neboť ta byla díky lesku, jímž jsem tě oděl, dokonalá, výrok Pána Jahva.

Ez 16