Vztah k Bohu

Skrz celý náš život, víru, společenství s věřícími a celkové vnímání Boha samotného se táhne zlatá nit vztahu s Bohem.
Uprostřed všech našich činností pro Boha, času stráveném v modlitbách, službě, sdílení a dalším se odráží lesk Boží slávy.
Co je to, co na sebe Boží přítomnost váže?

Je to upřímnost, opravdovost, láska, hloubka srdce, upřímný vztah.

Vztah s Bohem je velice důležitý.
Tu důležitost lze vystihnout přirovnáním.

Láska k Bohu je jako:

Nasycení hladového, jehož nitro se svírá.
Když je nasycen, dochází k uvolnění.
Hlasitý jasný zpět, touha zpívat a tančit jako hloubková láska.
Dosažení práva po dlouhém období újmy.
Tichost po chaosu a zmatku, řevu a neklidu.
Rychlé hmity plavce uprostřed osvěžující řeky.
…
Dech, život, zpěv.

Uprostřed našeho života, veškerého dění našeho životního příběhu, každý z nás může nalézt lásku, milost a záchranu.
To, jak hloubkově dokážeme své srdce a bytí znát, nám pomáhá nalézt tyto hodnoty.

To, jakým jsme člověkem, se odráží ven. Ale co je tím kořenem,
který určuje naší podstatu? Existuje esence všeho našeho jednání? Ano, někde musí být ten bod našeho rozhodování. A přesně tam,
kde se setkáváme sami se sebou, se lze setkat s Bohem. Tam, kde nic nehrajeme, kde se nemusíme skrývat, uprostřed těch nejtajnějších tajností. Tam, lze vybudovat vztah s Bohem, který rozumí lidskému počínání a ví jak dál.

Ten, kterému můžeme věřit, má ten největší předpoklad, aby byl tím nejlepším přítelem.
Jen ten, kdo nevyzradí tajemství, je hoden tajemství znát. Důvěra se rodí tam, kde někoho osobně známe.
Tak vzhniká vztah s Bohem.

Je začátkem cesty, na které se nachází…
… To, co ucho neslyšelo, oko nevidělo, co nám ani na mysl nepřišlo…
Ty nejkrásnější věci…