Zákon Boží

Zákon Boží zaznamenaný v Bibli

Vždy vyjadřoval to, kým Bůh je.
Hluboko za řádky přikázání jde vyčíst nádheru Božího srdce.
Kniha dostupná každému.
Možnost, stát se člověkem podle Božích představ, přístupná bez omezení.

Bůh se rozhodl dát lidem poznat.
Bůh toužil, abychom se dali na cestu dobra a spravedlnosti.
Kdo jej studoval, poznal zranitelnost a nedokonalost člověka, který nikdy sám nebude schopen naplnit Boží spravedlnost.

A toto uvědomění vedlo k samotnému Bohu, k obětování Mesiáše za nás.
Z milosti Boží ti, kdo Ho milují, Duchem svatým dostávají výsadu nosit zákony Boží v srdci.

Marek 12
Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl.
Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“
Ježíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘
Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“
I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovat jej z celého srdce,
z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc než přinášet Bohu oběti a dary.“
Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“

V definici stojí:
Zákony obsahují především závazná pravidla chování.
Zákonodárce není ničím omezen, může tedy normovat kteroukoli oblast společenských vztahů, aniž by k tomu potřeboval zvláštní zmocnění.
Obecně platí, že povinnosti lze osobám ukládat pouze zákonem.

Ano, Bůh mohl dát lidem zákony, aby podle nich žili. A také je dal proto, abychom mohli sami posoudit rozdíl mezi dobrem a zlem a stanovil nám cestu k svatosti člověka. Tu člověk ze své přirozenosti nebyl schopen zvládnout a vyvstoupat až k Bohu. Zákon se stal soudcem každého špatného činu člověka. Vědomí člověka
o jeho přestupcích ho samo soudilo a uvrhovalo do vědomí o špatnosti. Zákon stanovil dobro a každý, kdo se mu vyhýbal, byl součástí temnoty a sám sobě odsouzením právě proto, že známe jasně stanovená pravidla. Tato pravidla byla dána samotným Bohem, mimo nějž je odsouzení, toto odsouzení funguje podobně jako prokletí (je prokletím). Zlo nás dohání, když činíme špatnosti a funguje spolehlivě jako prokletí. (A to dokonce i když už v Ježíše věříme, protože věřit v Krista zahrnuje žít jako žil On. Znamená to plnění Jeho přikázání.)

Člověk, který zná Zákon a zná také svou slabost a že není schopen sám si pomoci ze světa hříchu, žije ve stálém odsouzení zlem z důsledku vědomí o Zákoně.
V tomto stavu lidé žili než přišel Kristus. Celý národ Boží čekal na Zachránce, který strhne těžkost lidského žití pod Zákonem a přinese lidem svobodu v Duchu svatém.
A to právě proto, že znali pravidla, skutečnosti a stav člověka.

Galatským 2:10-13
Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno:
‚Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně, a nečiní to.‘
Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme:
‚Spravedlivý bude živ z víry.‘
Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví:
‚Kdo bude tyto věci činit, získá tím život.‘
Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe,
neboť je psáno: ‚Proklet je každý, kdo visí na dřevě.‘

Po té, co přišel na zem Kristus, svrhl hřích a vzal prokletí Zákona na sebe, ti, kdo v Něho věří, vstupují pod Jeho zaštítění. (Ten, kdo Kristovu oběť odmítá, odmítá milovat Boha a být jím poznán, či poznat Jeho. Tzn. nemiluje Boha, tím porušuje Zákon, proto Kristus mohl o sobě plně říct, že On je tím Zákonem.) Ježíš přišel Zákon Boží naplnit, On sám je tím Božím Slovem (stejně jako autor je jedno se svými výroky), víra v Něho překrývá naprosto všechno pozemské, ačkoliv máme ponětí
o dobru a zlu a o tom, co je dobré žít a plnit, v Kristu jsme zcela svobodní. (Jako kdyby Kristus sám byl naším životem a místem k přebývání – On je ta cesta, pravda i život.)

Člověk, který si zamiloval Krista (to živé Slovo), rozhodl se Boha poznat přijetím Jeho oběti, má tyto Boží Zákony z Ducha svatého vepsány v sobě s důsledkem lásky k bližnímu. Prakticky to znamená, že je láskou k Bohu a bližnímu plní. Jeho obřezané srdce je rovno oběti darované Bohu, v lásce s Ním a plném odevzdání Jemu
se stáváme jedno s Bohem právě proto, že On si nás zamiloval. Stát proto lidsky a pozemsky na Zákoně, abychom splnili jakákoliv lidská nařízení a snahy o svatost,
je prázdné náboženství. Často na nich stojíme proto, že chceme dokazovat svojí hodnotu, počítat své plusy a být svatější než ostatní. Je to zakládání si na prázdných skutcích. Pak skrze tento Zákon přichází mnohá lidská odsouzení a dochází ke zneužití původního záměru Božího, kdy tento Zákon v celkovém smyslu měl lidem pomáhat a ne se stát záminkou ke zraňování druhých, zbraní v dokazování druhým, že jsou hodni odsouzení. Ten, Kdo Zákon na zem dal, ho dal pro dobro lidí. Jsou však lidé, kteří ho zneužívají pro zlo.

Proto musíme sami sebe hlídat, abychom pro vyvýšení sebe Zákonem nebojovali a nepovažovali druhé jako nehodné Boha, protože by podle našeho názoru nebyli schváleni Zákonem. Musíme pamatovat na to, že bez Krista by ním nebyl schválen nikdo z nás.